Fakta o Mlýnské kolonádě
Typ památky: pseudorenesanční kamenná kolonáda
Poloha: na levém břehu říčky Teplé uprostřed lázeňské části města Karlovy Vary
Období výstavby: 1871 až 1881
Architekt: Josef Zítek
Oficiální zpřístupnění: 5. června 1881
Prameny: Mlýnský pramen, pramen Rusalka, Pramen knížete Václava, pramen Libuše a Skalní pramen
Přístupnost: volně přístupná
Přístup ke kolonádě
Přístup č. 1: K Mlýnské kolonádě dojdete z lázeňského centra města od Vřídla přes Tržiště a dále Lázeňskou ulicí kolem Tržní kolonády po levém břehu říčky Teplá. Vývěr pramene se nachází v přímo promenádní hale kolonády. Krátká procházka lázeňským centrem města je dlouhá asi 500 metrů a zabere Vám zhruba deset minut.
Přístup č. 2: Druhou variantou je dojet od Tržnice autobusem MHD č. 1 nebo MHD č. 4 na konečnou zastávku „Lázně III“ a odtud zhruba 200 metrů přes Lázeňský most přes říčku Teplá dojít po Mlýnském nábřeží přímo k Mlýnské kolonádě.
Historie objektu
První dřevěná promenádní hala byla nad tzv. Novým pramenem u bývalých Mlýnských lázní vystavěna již v letech 1792 – 1793. Jednalo se o první stavbou svého druhu v Karlových Varech, která lázeňským hostům poskytovala možnost pobývat u pramenů i za nepříznivého počasí. Na počátku 19. století se proto stal Nový pramen oblíbenějším a vyhledávanějším než ostatní prameny. V roce 1811 byla poté na jejím místě postavena drážďanským stavitelem Johannem Augustem Giesselem nová dřevěná empírová kolonáda Nového pramene.
Dnešní pseudorenesanční kamenná kolonáda byla postavena v letech 1871 – 1881 podle projektu vynikajícího českého architekta Josefa Zítka. Slavnostní otevření Mlýnské kolonády proběhlo v rámci zahájení lázeňské sezony dne 5. června 1881. V letech 1891 – 1892 bylo poté po odtěžení části Bernardovy skály vybudováno prodloužení partie kolonády o nový severní pavilon nad vývěrem Skalního pramene. Největší karlovarská kolonáda kryje celkem pět minerálních pramenů. Atika kolonády je doplněna dvanácti pískovcovými alegorickými sochami od sochařů Alfreda Schreibera a Karla Wilferta, představujícími jednotlivé měsíce roku. Kolonádní orchestřiště zdobí alegorické reliéfy karlovarského sochaře Václava Lokvence.
V interiéru největší karlovarské kolonády vyvěrá celkem pět minerálních pramenů: Mlýnský pramen, pramen Rusalka, Pramen knížete Václava, pramen Libuše a Skalní pramen.
Galerie
Prameny
Pramen Kníže Václav I.
Voda tohoto zřídla byla využívána k výrobě karlovarské léčivé soli. Koncem 18. století se prý svou vydatností a silou mohl měřit s Vřídlem. Kníže Václav je vyveden do dvou pramenních váz. Kníže Václav II. vytéká před kolonádou naproti orchestřišti.
Pramen Kníže Václav II.
Voda tohoto zřídla byla využívána k výrobě karlovarské léčivé soli. Koncem 18. století se prý svou vydatností a silou mohl měřit s Vřídlem. Kníže Václav je vyveden do dvou pramenních váz. Kníže Václav II. vytéká před kolonádou naproti orchestřišti.
Pramen Libuše
Původně nazývaný pramen Alžbětiných růží. Vznikl spojením čtyř menších pramenů.
Pramen Mlýnský
Už od 16. století je užíván k lázeňské léčbě. Dříve hlavně ke koupelím. Vodu z oblíbeného pramene bylo kdysi možné koupit téměř ve všech českých lékárnách.
Pramen Rusalka
Od 16. století do roku 1945 se jmenoval Nový pramen. Voda z něho vyvěrající byla svého času více oblíbená než ta z Mlýnského pramene. Měl i svou kolonádu Nového pramene, která byla později přestavena a pojmenována jako Mlýnská.
Pramen Skalní
Do roku 1845 vyvěral v říčce Teplé. Po terénních úpravách byla jeho voda přivedena do míst dnešní Mlýnské kolonády.
